přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
PilarMcCol, CarmonPop, DeboraO698, BradyTown, RenatoB241, DianaSleat, BrunoLoyol, GlenVerbru, AurelioSan, Andrew29I8, EdgarHeyer, UteTiller1, RubinBeatt, EbonyPankh, DesmondPor, vice... + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Něha spících těl
Delewar - Friday, 27.06. 2008 - 00:55:56
Téma: Poesie - Nezávislá tvorba

Texty folkovych skladieb.

 

Něha spících těl

Něha spících našich těl,
ke které nám anděl z hůri pěl
píseň krátkou a líbeznou,
co bych jestě s tebou směl.

Místo hospodských dýchánků
ruku držím ti ve spánku,
alkohol mě ničí,ty naopak,
závažím jsi na mém kahánku.

R: Daleko byli jsme od sebe,
ty ode mně,já od tebe,
já peklo,ty růžové nebe,
já blázen,ty pravý Eden.

V teplém dusném pelíšku
nabírám nebetyčnou výšku,
jenom tak obejmout tě můžu,
bezpečí jsi mé jako doupě pro lišku.

+ 1x R:

Dáme zadost o nás řečím,
ty neslyšíš je,já z nich brečím,
prý kdykoliv tě podvádím,
vždyť jen pod tvou hřívou se vzpouzím.

+ 1x R:

Nastává chvíle před vzbuzením,
chtěla bys‘ vstát,no já ještě spím,
nemoh¨usnout celou noc,
celou probděl jsem jí tebe hlazením.

+1x R:


Když
1.
Až raz bude všechno naruby,
když mráz nás bude hřát,
když v horku bude nás třást,
když mír nás přivede do záhuby,
snad pak budu smít
tvou hebkou lásku mít.

Teď tebe nepřevýši vůbec nic,
vysoký stožár nad zemí,
mocný hrad na skále,
žlutý plamen kostelních svíc,
teď jsi pro mně jen vidinou,
poetkou radostí okouzlenou.

Je mezi námi zatím hluboká průpast,
ledová tříšť pod srdcem,
sněhová vločka na dlani,
pláň na níý jehňátka se chtějí pást,
ve tmě tiše se ke mě plížíš,
hledáš v zákutích svou spýš.

Až vrátí se všechno do svých kolejí,
když bude sníh na jaře tát,
když podzim bude listí zbarvovat,
když břehy velkých řek se zalejí,
to již jistě budeš má,
láska v obou silně plá.

+ 1x 1.


Hvězda nade mnou

Když sluneční zvolna pohasne žár
noc nad krajem zavládne,
přijedu pást svých hvězdiček pár,
ať na zem žádna nespadne.

Vím,že jedna z nich jsi ty,
přesto,že tě ještě neznám,
bledě svítí v tmě tvé rty,
zatím v monologu, zatím jsem sám.

R: Ta nejzářivější z hvězd,
ta nejdelší z dlouhých cest,
ta nejsvatější z hříšných,
ta,co svědčí ji smích,
ta z líbezných nejmilejší,
ta,co jistě není zdejší
- tou jsi ty.

Pod klenbou tmavé bezbarvé noci
budu čekat až do rána,
jestli dočkám se tvé pomoci,
snad zacelí se má rána.

+ 1x R:


Nad ránem,skoro před rozbřeskem,
Nn chvíli jasně zasvítíš,
to rázem na nohách jsem,
proč mě takhle trápíš.

+ 2x R:


Rám

Starý malíř kreslí krásu na plátně,
ruka se mu již třese
a oči již neslouží,
obrazy svý vidí jenom matně.

Noční motýly létají kolem něj,
křídlem dotvářejí malbu,
sami se tím zahubí,
já tě prosím, na mě se směj.

R: Je místo obrazu jen rám,
tak svou duši ti dám,
vložíš jí do své zbírky,
vrátíš mi jen popsané papírky.

Poslední tahy tužky a je hotovo,
strhnout papír ze stojanu,
dlaň otáčí k nebi,
starý mistr ve měste jménem Morovo.

Kroužím kol‘ tebe jak můra,
nočný živel vprostřed nebe,
přízrak z druhé strany,
jsem šedý jak dubů kůra.

+ 2x R:


Příměří

1.My říkali ano a mysleli patrně né
v té horkosti naších těl,
v opojení sladké oblohy blankytné,
pod kterou laskat jsem tě směl.

Rukama splétala jsi nepoznaný oltář
svaté touze nevinných duší,
chvílema do ruda rozpálená tvá tvář
ráj můj jen ruší.

R: Držel jsem tě vší silou,
ať mohl tě mít
do skonání za svou milou,
ať mohl z tebe pít.
Jestli milovala’s mě taky tak,
až krev ti vřela,
řekneš mi to teď,nebo možná pak.

Svědkem přepletených na louce ruk
byl na květu bělásek,
bylas‘ mladé orchideje další puk,
čárka v knize nových lásek.
¨
Očima brali jsme si slova z úst,
dřív než v mysli byla,
nechtěli mít jeden od druhého půst,
touha v nás žila.

+1x R:

Bílá vlajka vytáhla se na stožár
na znak příměří,
že skončen byl dvou těl svár,
má duše jen tobě věří.

+ 1x R:
+ 1x 1. do stratena......



Boj s lůzou


Kdosi jiný se dívá mýma očima
a odvrací se z hrůzou,
mám kápi přes celou tvář,
nevidím marný boj s lůzou.
škeří se do obličeje skoro všem,
co bojí se odvrátit zrak,
škemrá,slina jí kape po bradě,
mládě z nehož se vylíhne drak.

Řeknu tomu neznámýmu stvoření,
co se za mně kouká,
ať běží od ní co nejdál pryč,
pro mně jsou to totiž muka.
mýmu svědomí se najednou zjevuje
druhá jeho strana,
která vypadá spíš než lidská duše
jako stará vypelichaná vrána.

* Na cestu posvítí mi lucernou,
s radostí zřejmě citelnou,
bude tančit a vystrájet,

srdce mé na kostičky krájet.
když poveze mě černý vůz,
již odváží mě černý vůz.

Mému volání se ale neučiní zadost,
proč by taky mělo,
ať koukám s ese strachem kolik chci,
v mém nitru se cosi dělo.
zkouším odhrnout kápi z tmavého brokátu
abych opět viděl,
ale marně,těží mě coby kupa kamení,
to jsem vopřed vědel.

Proč musím civět cizím okem
na tu hrůzu hrůz,
to nedovím se dnes,ani poté,
když odveze mě černý vůz.
Boží mlýny se jednou dokroutí
a zastane i vše kolem,
namísto kápi budu mít v očích mince,
když pojedu tím vozem.

+ 2x *.


Prázdná láhev

1.Dopiju poslední sklenku dnešní noci,
sklo cinká melodii o stůl,
zbytky prach z vínové zátky
víří se přes pokoj prázdný,
není tu ona,co řekla by cosi.

Láhev je dávno vypitá a jen stojí,
stojí na rohu barového pultu,
pultu,který mi kdosi koupil,
špinavý svědomí leží opodál
a má duše se s ním brojí.

R: Důvod k zamyšlení,ruce tváře mnou,
bojoval jsem jen,jen se sebou,
brada k prsům níž klesá
a srdce mé nemá proč plesat.


Ten co nahoře snad ještě jest,
velkej a rozumnej,co pravdu má,
snad jen on mě docela očistí,
rozum s citem začíná se plést.

Budu dřepět u pultu dál,
doufat a myslet,že jen smím,
i když smutek v hloubi ukřývám,
vítr přes prázdný pokoj vál.

+ 1x R:
+ 1x 1. do stratena....


Modré nebe

Dítě nic neví o žlutých domech,ostnatým drátu,strážných věžích,vlčácích,eskortách ze samopaly a modrém,modrém nebi.

Ivan Carevyč v bilím kožichu
svírá vodátko z tmavé kůže,
dlaň s prstenem položená na břichu,
šedý vlčák s roztlemenou mordou.

Přes rameno rezavá kaťuše
a saze ve vlasech,
oči hledí tak tvrdě a suše
k dřevěným zdím baráků.

Je zima,třeskutej mráz,
tak jak vždycky,
co svět vytvořil tuhle hráz,
chlad civí ze všech koutů.


K z ostnatýho drátu plotu
přivlekl se člověk,
ještě chvíli patří životu,
pak?... ani kříž,ani růže.

R: Bojím se,že to,co skončilo
se jednou vrátí,
to co tisíce lidí zabilo,
teror ostntaýho drátu.

Nahé větve stromů vystrkujou ruce
i slunce již nemůže,
zděšené jako Hannibal v paruce
zalézá za obzor.

‘‘Jak ses‘ vyspal,Staline? Dobře sluníčko,dobře. A co budeš dnes dělat,Staline?Jako vždycky,politické a státnické záležitosti. Tak se měj,Staline. A ještě něco: i když se posereš,večer budu na ZÁPADĚ !‘‘

Na věžích se hlučně procházejí vojáci,
v mundúrech největšího svazu,
ruce v podpaží jako zlomené křídlo ptáci,
očima sledují špičky bot.

Je trapné pohledět před sebe,
na tu hrůzu a hlad,
na zimní nad táborem nebe,
raději klopit vyholenou hlavu.

+ 1x R:

Zástup skřetů se táhne planinou
snad trolové,tak se zdá,
šlapou v dvojstupu za sebou,
ale né... žádni skřeti, prostě lidé.

Snad možná kdysi to lidé byli,
jenže na to již nepamatují,
to ještě tadyhle zaživa nehnili,
stejný krok,stejný vzlyk.

V táboře: ‘‘ Kolik dostal’s let? Patnáct. A zač sedíš? Za nic! Neříkej,za to je deset let!

Tak jak mráz ukazuje své drápy
a mutí klepat zuby,
tak hlad tyhle ubožáky trápi,
modré nebe ... hrůza na dohled.

+ 1x R:

Smidka chleba v pokroucené paži
a rána pažbou do zad,
lidská troska uniknout se snaží,
místo kafé vybitej zub.

Tajemství šerosvitů sibiřských
nezná ten,kdo tam nežil,
nebyl ztracený v dálkach plazivých,
kokarda na žerdi vlá.

Zbytečné je teď každé slzy,
jako omluva za předchozí,
nač mluvit jak nás to mrzí,
hrnek čaje byl pro nich tak moc.

+ 1x R:
+ Teror ostnatýho drátu....

Dítě jsi nic nevšimlo,nic jsi nepamatuje,kromě člutých domů,ostnatýho drátu,strážných věží,vlčáků,eskorty ze samopaly a modrého,modrého nebe...

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Poesie - Nezávislá tvorba:
nebe - peklo. ráj?

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 7
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Něha spících těl" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Něha spících těl
Od: Segoves - Wednesday, 01.12. 2010 - 09:24:17
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://pohnutky-mysli.webgarden.name/
tebe/sebe/nebe

přečti si tu některé práce, tohle je hodně kýčovitý verš, doporučuji ti jej vypustit a se slovníku.


[ Odpovědět ]

Re: Něha spících těl
Od: Delewar - Wednesday, 01.12. 2010 - 15:03:48
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Gycovity len vtedy, ak nie je vhodne pouzity. Sto ludi-sto chuti. Ja ho nepouzivam ani casto, ani rad. Len niekedy sa proste hodi.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund