přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
AnnettaHag, Starla91K5, EstelaLeed, CurtSellar, ClarissaSi, AdelaidaQp, FidelBurki, DianeEaste, AlbaMcafee, AraWhitacr, Christel66, AlishaZepe, Florida600, Becky98F48, KKUAntonet, vice... + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
čekání
karamelka - Friday, 22.07. 2011 - 00:05:44
Téma: Próza - Nezařaditelné



Říká se, že naděje umírá poslední, že vždycky existuje nějaké východisko. Ale co když jste už podnikli opravdu úplně všechno, co jste podniknout měli? Co když už se nic dalšího udělat nedá? Jenže to není nikdy tak úplně pravda. Vždycky se dá něco udělat - sednout si a čekat. Když všechno ostatní selže, vždycky, za jakýchkoli okolností, můžete čekat. I kdyby to čekání mělo být jen čekáním na smrt. Ale čekat můžete. Třeba až někdo vystřelí kulku a vpálí vám ji do hlavy. Až v hlavě ucítíte prudkou bolest a neuvidíte nic než zatmění, nebo celý život před očima a pak už jen tmavý tunel a na jeho konci prý světlo.

Ani jí nic jiného nezbývalo. Věděla, že je v nějaké místnosti. Bez světla, bez nábytku, pokud byla schopna zjistit, bez ničeho. Jen čtyři holé stěny nepříjemně vlhké na omak, dlážděná podlaha a strop. A tak - nevědíc, co jiného by mohla udělat - si sedla do jednoho z koutů, kolena si přitáhla až k bradě, opřela se o ně a čekala. Nevěděla ani v nejmenším, kdeže to právě je, natož jak se tam dostala. Její poslední vzpomínka byla - počkat!

Zamyslela se.

Nevěděla vlastně ani to. Nevěděla vůbec, ale vůbec nic. V mysli se jí rozeznívala jakási zatoulaná melodie, jenže to bylo všechno. Jen klavír, jak se někdo prsty jemně dotáká jeho kláves, jak se rozechvívají jeho struny. A jak někdo bere do rukou housle, něžně, s láskou, bere je do rukou, vlastně jen do jedné z nich, v druhé drží smyčec, a hraje. Ale kdopak to je? Kdo sedí za klavírem na malé otočné židličce a kdo drží housle opatrně ve svých láskyplných rukou? Nevěděla. Jenom naslouchala melodii. Hravé, slunné.

Ach, proč tu tak hloupě sedí? Nevydržela to, vstala ze země a začala tancovat. A poznenáhlu se rozezpívala. Broukala si melodii, tancovala v jejím rytmu.
A pak, ještě náhleji a nečekaněji, spadla.
Uhodila se do hlavy o stěnu.

Uklouzla.

Po mýdlu.

Už zase.

Jenže tentokrát se neprobrala.

Proč místo tancování neseděla a nečekala?

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezařaditelné:
Les - subjektivně zabarvený popis

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 2


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"čekání" | Přihlásit/Registrovat | 3 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: čekání
Od: Anonymní - Monday, 25.07. 2011 - 12:03:17
To je zajímavé téma s překvapivým koncem. Čekala jsem, že se probudí ze sna. Líbí se mi to . Ahoj Majka.


[ Odpovědět ]


Re: čekání
Od: Avelote - Friday, 22.07. 2011 - 10:29:10
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://tauerovablanka.mypage.cz
Obsahově zaujalo, prima zpracované..


[ Odpovědět ]

Re: čekání
Od: karamelka - Friday, 22.07. 2011 - 20:14:53
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuju :-)

[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
46 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund